Vincent
Stále stejnou tmou
Svítí plátno bloudících
Malíř - Půlnoc kreslí smích
Ten obraz píseň zpívá pojednou
Stíny na kopcích
Ticho hnízd a moudrý sníh
Svál sem hřích všech dětských cích
V těch barvách, které prosí tě: Pojď k nám
Já už vím a znám
Co jsi tenkrát toužil říct
Jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc
Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal
Snad dnes tu s tebou stál
Stále stejnou tmou
Stejné louky hoří dnes
Mrak je láká do nebes
Kde Vincentovy modré oči sní
Jak jen pozmění
Barvy žhnoucích slunečnic
Vítr v tváři má pár skic
To smýknul štětcem touhy van Gogh sám
Já už.......
A svět tě tak trýznil
Tvou lásku splácel zlým
Jen černé vrány nad hlavou
Ctí tvou mysl bolavou
Svět nazval velkou vášeň šílenstvím
A já chci ti říct, Vincente,
Že není nikde svět pro lásku tvou
Se kterou bdím
Stále stejnou tmou
Portrét v tich musejním
Něžná dlaň - hold váženým
Všem očím, které nesmí rozumět
Prohlíží si prázdnou zeď
A chlápka v cárech nejchudších
V tvých růžích tu snad ostřejší
Než kord co slouží srdci divým hrám
A já už dávni znám
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc
Však není nikdo, kdo by naslouchal
Tak hledat musíš dál
